Když to fízlové přepísknou

Čtvrtek v 12:21 | Zlobivý právník |  Pomáhat a chránit (a lhát)
Když jsem zhruba před rokem stál před policajtem, který si nasadil rukavičky, držel v ruce pouta a řval na mě, že si může dělat, co chce, a že policie je represivní složka, řekl jsem si, že je to magor. Tehdy jsem ještě netušil, jak moc extenzivně vlastně sami policisté tento statut represivní složky chápou. V posledních dnech začínám litovat toho, že jsem tehdy ke stížnosti, kterou jsem posílal na Krajské ředitelství, nepřipojil i audiovizuální záznam celého toho "zákroku" - oba dva fízlové tak dál pracují u policie a je reálné riziko, že jednou taky někoho umlátí k smrti.

Jasně, to zní asi trochu jako přitažené za vlasy, takže by zřejmě bylo vhodné uvést čtenáře "do obrazu".
Je to zruba dva roky, co 11 fízlů umlátilo před Kongresovým centrem v Praze spoutaného muže k smrti. Před půl rokem začala incident řešit GIBS a včera padl první verdikt u soudu. Celé se to odehrálo nějak takto:
Blíže neznámý umlácený se zhulil, dělal v parku čuničiny a snažil se tam balit maminky. Těm se jeho chování nelíbilo a zavolaly benga. Přijela hlídka, která muže zadržela. Potud v pořádku. První pochybná věc se stala hned v zápětí: policisté muže údajně na jeho vlastní žádost (kvůli bolesti ramen) zpoutali.

Jelikož vím, jací dokáží být fízlové magoři a jak ochotně se ženou do používání pout a jelikož je jejich zákrok nepřezkoumatelný (není z něj žádný audiovizuální záznam), tipnul bych si, že tvrzení policistů o užití pout je účelné, aby se vyhnuli trestu. Samozřejmě nechci tvrdit, že policisté vždy a všude bezpodmínečně lžou, ale mnohem věrohodnější mi připadá tato verze:
Hlídka přijela na místo, oslovila muže, ten byl velmi extrovertní, začal na ně něco pokřikovat a ošíval se. Z řeči těla zřejmě vyplynulo, že muž "jede bomby", načež se v očích policistů stal nebezpečným feťákem a jelikož jim odmítl dobrovolně líbat boty, tak ho pro jistotu spoutali.

Následoval převoz na záchytku, během kterého se muž pokusil policistům utéct. Údajně udeřil jednoho z policistů do hlavy a rozbil skleněné výplně dveří. Policisté na situaci reagovali tak, že se rozhodli do příjezdu posil držet muže násilím ve voze. Jakmile dorazily na místo posily, začala ta pravá akce. Několik vteřin na to již do vozu míří první dávka pepřového spreje, kterou zčásti schytal i velitel eskorty, Jan Tichý.

Nevím, jestli jste někdy zkoušeli účinky pepřového spreje, ale není to žádná sranda. Nedovedu si reálně představit, že bych se zhulil, někdo mi do obličeje nastříkal pepřák a já se zvládnul dál bránit. Nebezpečný feťák sebou zřejmě dál ošíval (je otázka, do jaké míry to bylo vlivem pepřáku a jak moc velkou měl ještě snahu utéct policistům), v důsledku čehož ho policisté vytáhli z auta a začali ho mlátit a řezat obušky. Tou dobou již na místě zasahovalo celkem 11 policistů, což je na zpacifikování jednoho zhuleného spoutaného muže celkem dost. Zřejmě se lelze divit, že muž výlevy zakomplexovaných fízlů nepřežil a v průběhu 40 minutové mlátičky to odpískal. Ano, zákrok, který by šlo stihnout během pár minut (vytáhnout z auta, Taserem nebo hmatem paralyzovat a než by se vzpamatoval ho odtáhnout do cely), trval celých 40 minut. Během těchto 40 minut se však muž s policisty nepral, jako to dělají zločinci v Kobře 11, nýbrž ležel na zemi, kde na něm klečelo 5 fízlů a zbývajících 6 se na něm "střídalo", ergo ho systematicky a neorganizovaně řezali hlava nehlava do celého těla, dokud se nepřestal hýbat.

Jenže tím to nekončí. Muž totiž nezemřel na konci zákroku, ani poté, co ho v těžkém stavu převezli do nemocnice. Zhruba ve 45. minutě dorazil na místo lékař. Podle jeho výpovědi měl problém se k muži vůbec dostat, protože na něm klečelo 5 fízlů. Když je konečně přesvědčil, aby povolili, nezbylo mu nic jiného, než u muže, jehož tělo bylo poseto podlitinami, výrony, oděrky a který měl i několik vnitřních zranění, konstatovat smrt. Smrt, která dle jeho "analýzy" nastala před 20 minutami. To znamená, že z 11 policistů ani jednomu nedošlo, že takové mlácení člověku způsobí vážná zranění a co hůř, nikdo z těch 11 policistů si nevšimnul, že muž, na kterém (dle svojí výpovědi) střídavě klečeli a mlátili ho, je už dávno mrtvý a v zákroku pokračovali ještě 15 minut poté, co jim ten chlap exnul. Příčina smrti: šok v důsledku četných zranění a následná zástava srdce.
Lékař přitom upozorňuje na to, že zranění samy o sobě nemusely být smrtelné, kdyby mu některý z policistů včas poskytnul první pomoc. Z lékařského hlediska musím podotknout, že účinnost ("úspěšnost") resuscitace zahájené do 1. minuty od zástavy srdce skutečně převyšuje 70-80 %.

Po právní stránce tedy policisté zpackali, co se dalo. Ze soudního přelíčení, které proběhlo včera, přitom vyplynulo, že zákroku vlastně nikdo nevelel. Chápu formální stránku toho, že zákroku měl někdo velet a tento člověk měl policisty koordinovat, ale znamená to opravdu, že pokud nad policejními psy nestojí žádný pán, tak jsou to neřízené střely, které budou ve jménu zákona mlátit lidi a vraždit? Přesně to se totiž stalo - byť to zřejmě nebyl úmysl, v důsledku svého neuváženého jednání policisté muže zabili.

Nerad soudím lidi podle jejich vzhledu, nicméně vzezření obou obžalovaných policistů (Jan Tichý, Lukáš Oubracht) ve mně evokuje sklony k extrémům. Podrobnější posouzení ponechávám na čtenáři.

Zdrojem všech informací k tomuto případu, jakožto i fotografie obžalovaných policistů, je portál Novinky.cz.

S touhle akcí to policie opravdu přehnala. Je zajímavé sledovat, jak policisté postupně upouštějí od svých výpovědí, aby nemuseli jít do basy. Spousta lidí mě odsuzuje za moje "působení" v oblasti správních řízení, ale teď se ukazuje, že fízlové jsou ještě větší zmrdi, než já. Za zabití toho muže by si měli jít všichni sednout.
Další zarážející věc pak je, že nezasvěcení lidé mi neustále argumentují tím, že "policajti jsou v pohodě". A pak se stane taková událost a všech 11 fízlů, kteří na místo dorazili, byli totální bezmozci - ani jeden jediný z nich se nezamyslel nad tím, že už to třeba stačí, že už to přehánějí, nebo že ten chlap už musí mít dost. Dokonce je ani nenapadlo, že by z toho mohli mít průšvih. Prostě ho bezmyšlenkovitě mlátili, dokud ho neumlátili (a vlastně ještě 15 minut poté).

O to víc ve mně vzbuzuje pochybnosti každý právní předpis, který rozšiřuje policistům jejich pravomoce. Poslední dobou mám pocit, že se nám z PČR stává nikým nekontrolované uskupení právně nepostižitelných labilních magorů, kteří si hrají na kovboje se stříkačkami.

Česká republika je v žebříčku počtu policistů na občana výš než Německo a Polsko. Vezmeme-li v potaz to, jak daleko jsou při jednání sami za sebe bez rozkazu schopní zajít - stává se z ČR skutečně policejní stát?

Zdroje:
 

Na magistrát!

25. května 2017 v 13:50 | Zlobivý právník |  Střípky z řízení
NA HRAD! Pardon, vlastně jenom na magistrát. Asi mě zmátlo ego tamních úředníků, které je zhruba stejně vysoké, jako ty budovy, ve kterých jsou úřední šimlové ustájení.

Přišel za mnou kamarád, že mu došel příkaz k úhradě pokuty. Společné řízení o dvou přestupcích, celkem za 3 500 korun. Jeden nesmyslný přestupek překročení rychlosti na čtyřproudové silnici v obci o 15 km/h a druhý ještě nesmyslnější - noční jízda se zapnutými mlhovkami, když nebyla mlha. Materiální znaky obou dvou přestupků se limitně blíží nule, ale tohle magistrát nerozlišuje. Peníze jsou peníze. Konečně k tomu, aby tam ti úředníci z dopravně-správního vůbec mohli sedět, je výběr pokut nutný. Posílám odpor a žádám o spis do datové schránky.
Žádost zamítnuta.

Bavím se o tom s kamarádem a ten se mě vyděšeně ptá: "No to si děláš prdel,"
"Ne."
"No a co teď jako budeš dělat?"
Načež odpovídám, že teď teprve začne ta pravá zábava. Strkám mu do ruky papír o zplnomocnění k nahlédnutí do spisu. "Podepiš to."
Spokojeně překládám papír a loučíme se.

Je pondělí, 11:20. Vytahuji z nabíječky telefon a vyrážím na magorát. Teď už mi nejde jenom o spis - když už mě ti dementi donutili jít k nim do baráku, tak si to taky pěkně slíznou. Nikdy jsem tam nebyl, takže moje první zastávka je na recepci. Ptám se, kam mám jít, když potřebuji nahlédnout do spisu. Vrátný mě posílá za správními referentkami. Klepu na dveře jedné z kanceláří a líbezný hlásek mě zve dovnitř. Po otevření dveří mi málem spadne čelist. Člověk by si představil zatuchlého smradlavého úředníka s lehkým Alzheimerem, ne mladou sexy úřednici v minisukni. Vysvětluju jí, že potřebuju nahlédnout do spisu a očumuju jí výstřih, ve kterém se ukrývají pěkná plná prsa. Nebo aspoň kvalitní podprsenka. Je to fuk. Kouká na mě a pak vstává a že mám chvíli počkat. Její řeč těla prozrazuje, že už to dlouho nedělala. A chtěla by. Odchází vedle do kaneláře a pak se vrací zpátky s jakýmsi seznamem. Pokládá ho na stůl a sklání se k němu, přičemž vystrkuje svoji pohlednou prdelku. Koukáme do toho papíru, až najdeme zkratku jakési úřednice ze sousední budovy. Prý budu muset tam. Kreslí mi na papírek cestu a že kdybych se ztratil, tak se mám ještě zastavit. Wow.
Jenže můj cíl je jiný. První úřednice se z mé nasranosti vykoupila svoji sexy postavičkou, dál už to bude horší.

Vcházím do vedlejší budovy a vybíhám schody. Mířím ke stanovené kanceláři, načež vrážím do jakéhosi úředníka. Prý kam jdu. Odsekávám, že za paní Ouřednicí a že pro spis. Prý má dovolenou. Říkám, že to mě nezajímá, že chci spis. Úředník se kroutí a že nemá čas, že si mám telefonicky domluvit schůzku, načež ho pošťuchuji, že teda chci o tomhle odepření nahlédnutí do spisu sepsat úřední záznam a že ho tam stejně bude muset založit. Povoluje.

"Tak tady počkejte, já jdu pro klíče."
Nečekám. Jdu s ním pro klíče a pak ke kanceláři, do které sice nevstupuji, ale neustále mu čumím pod ruce. Vytahuje složku a pro vlastní klid v duši ji letmo projíždí. Jdeme k němu do kanceláře.
Usazuje mě u stolu a podává mi složku. Nechápu.

Já: "Tohle je teda spis jaké značky..?"
Úředník: "No obou, je to společné řízení."
J: "Počkat, to jsme se asi špatně pochopili, já myslím spisovou značku, ne číslo jednací..."
Ú: "Má dvě značky, jsou to dva přestupky."
J: "A můžu vidět tu slohu?"
Ú: Podává mi prázdné složky, na kterých je jedna značka.
J: "Tady se píše, že to je spis značky XXXX"
Ú: "Ano, to souhlasí."
J: Chvíli čekám, ale když nic, tak dodávám: "No takže chci vidět i ten druhý spis."
Ú: "Ten máte v tom. Už jsem vám říkal, že to je společné řízení."
J: "No já vím, že je společné, ale máte dvě spisové značky, tak musí být snad dva spisy, ne?"
Ú: "No já myslím, že to máme správně. Děláme to takhle pokaždé. Pokud se vám něco nezdá, tak se s tím pak vypořádejte, jak chcete, určitě budete vědět, jak."

No jasný, asi jsem jasnovidec. Jinými slovy úředník naznačuje, že magistrát si to prostě dělá, jak se mu nejlépe hodí a spoléhat se na to, že veřejnosprávní orgány postupují dle platné legislativy, je nesmysl a že pokud se mi to nelíbí, budu se s tím muset poprat. Zmrdi. Jako by nestačilo, že pokuty samy o sobě jsou ve většině případů jenom přitažlivý způsob přivýdělku obcí, oni na všechno prostě serou a táhnou to nejkratší a nejpohodlnější cestou, aby těch peněz vytřískali co nejvíc. A ještě to řekne takhle na plnou hubu.

Sedím nad spisem a bokem na papír si vypisuji první záchytné body. Dělám to vždycky - člověk si dost často na první pohled všimne věcí, které mu mohou v řízení pomoct, ale v závěru na ně zapomene, jak se brodí těmi tunami sračko-copypasty. Nad tvzením, že můj kamarád porušil paragraf (neoprávněné užití mlhovek) a tím pádem překročil maximální povolenou rychlost v obci o 15 (+-3) km/h se neudržím a vybuchuji smíchy. Úředník se na mě zaškaredí a zapíná si rádio. Dost mě to sere.

Je něco po čtvrt na jednu a do kanceláře nakukuje další ouřada se slovy "...jdeš na oběd?" Při pohledu na mě si se svým kolegou vymění jakýsi tajemný pohled plný vzájemného porozumnění a následně se jeho hlava vytrácí ze dveří. Letmým čtením jsem došel až na konec spisu a začínám číst znova, tentokráte již bedlivě. Poznámky na papíře se hromadí. Chci vidět spoupis listin, který je odfláknutý a vyplněný jen z poloviny. Fotím si ho a spokojeně pokračuji ve čtení. Úředník vydává všelijaké zvuky - buší do klávesnice, buší tužkou a prsty do stolu a píská si.

Hodiny tikají. Je 13:10 a úředník k mému překvapení vypíná počítač, otevírá dveře a hlásí "Tak budeme muset končit, já jdu na schůzi." Odpovídám, že teda končit ještě nebudeme, že si to chci ještě vyfotit. On že si mám domluvit telefonicky schůzku. Odsekávám, že to by se mu tak líbilo, aby si to do toho spisu mohli vklidu doplnit a pak tvrdit, že to tak bylo i předtím. Prý mě sem vůbec nemusel pouštět. Říkám mu, že by se radši místo poslouchání rádia a prozpěvování měl vzdělávat v oboru, a na truc dál sedím. Úředník mě probodává pohledem, ale nakonec zavírá dveře a čeká.
"Už to bude," uklidňuji ho.

"Tak, já jsem hotov," oznamuji mu asi po pěti minutách a úředník znova otevírá dveře. Brzdím ho, že nemá kam spěchat, že ještě sepíšeme protokol o nahlédnutí do spisu. Úředník protestuje.
"Četl jste správní řád?" Prý mě to nemusí zajímat. Dorážím na něj, že za co ho tady teda platí. Odpovídá mi, že si mám domluvit schůzku přes telefon a dořešíme to, ale že teď musí na schůzi, jinak že bude mít problém.
"Budete mít ještě větší, když to nesepíšete a budu si na vás stěžovat. A ta úřednice, kterou zastupujete, vám to dá taky sežrat, až zjistí, jak jste jí to pohnojil. Měla to tak hezky našlápnuté... Ale s vaším přístupem z toho nic nebude."

Zjevně se ti dva moc nemusí. Úředník nasraně zabouchává dveře a pouští počítač. Že mu mám dát občanku. Po chvíli vytlačí z tiskárny protokol a předává mi ho k podpisu.
"Ten řádek na vlastní vyjádření jste mohl udělat větší, se mi to tam ani nevleze všechny ty výtky." Au.
Podepisuji a spokojeně odcházím. Moje návštěva je u konce.

Kromě toho, že jsem se ve spisu přesvědčil o tom, že ani jedno řízení nemůžou vyhrát, jsem si hezky spravil náladu. Jsem zmrd, ale tomu dementovi to taky patřilo. Kdyby nedělali obstrukce a posílali to do datovky, jak mají, mohli zůstat tohoto romantického setkání ušetření.

Odcházím z úřednických stájí a tváře mi ovane čerstvý jarní větřík. Nasazuji si sluneční brýle a scházím po schodech dolů, kde splývám s procházejícím davem. Navenek se od nich nijak neliším. Obyčejný kluk mezi obyčejnými lidmi.
Jenom já vím, že mezi těmi lidmi jsem já ten nevychovaný zmrd, který kazí průměr a odmítá tupě bez mrknutí oka platit všechny složenky, které mu přistanou ve schránce.
Z jedoucího autobusu pak pozoruji, jak se mi ta úřednická šaškárna vzdaluje z dohledu. Dnes jsem položil základy něčemu, co se bude prolínat celým mým životem.

Nutno podotknout, že od této návštěvy uplynuly již 3 měsíce a magistrát mlčí. Na jednu stranu je to magistrát a přestupků tam za rok řeší tisíce, na druhou stranu bych se nedivil, kdyby už se neozvali. Fotografie stojícího vozidla s vypnutým motorem a zhasnutými světly totiž rozhodně není důkaz toho, že řidič jel se zapnutými mlhovkami.


Pár řádků pro pochybovačné hlavy:

Zaměstnance státní správy (tzn. úředníky, úřednice a stvoření nejrůznějšího druhu zaměstnané v útrobách úřadů) platíme my všichni ze svých daní. Takový úředník na odboru dopravy dostává měsíční prémie v hodnotě 2 - 8 000 korun v závislosti na tom, kolik pokut vyřeší. Když už někoho platím ze své kapsy, tak bych čekal, že se bude chovat slušně a především že tu práci bude odvádět aspoň trochu na úrovni. Zamyslete se, jestli by vás zaměstnavatel chtěl, kdybyste někde ve výrobě ojebávali množství surovin nebo na operačním sále odflákli operaci.

To, že vám přistane ve schránce složenka / příkaz / výzva, neznamená, že to musíte automaticky zaplatit. Takže až vám zase něco přijde, vzpomeňte si na to, kdo z těch peněz bude žít a jak se k běžným lidem úředníci chovají a dobře si rozmyslete, jestli vám takové dotování úředníků a městské kasy skutečně stojí za to.

Měříme rychlost vol. I

23. května 2017 v 18:15 | Zlobivý právník |  Pomáhat a chránit (a lhát)
Když mi došlo, že opičák z Blanenské zásahovky za rohem tu pokutu hodil do koše, začal jsem se nudit. Obecně je nějaké mizerné období na pokuty. Úřady nestíhají a člověk je z toho až nervní, jak se ty řízení vlečou. Na předvolání na magistrát čekám už 2 měsíce a vypadá to, že už se asi nedočkám. Sám o sobě jezdím vcelku normálně - jak zrovna chci, ale zároveň tak, abych nikoho neohrozil. Spousta lidí nadává na porušování pravidel silničního provozu, ale pak stejně jezdí jako dementi. Neříkám, že jsem 100% bez chyby, ale blbosti nedělám - minimálně ne tak, abych někomu způsobil újmu. Jenže to bych nebyl já, abych měl někdy dlouho nudu.

Jedu si takhle po rychlostce, poslouchám nově vypálené CD Hugha Laurieho a sleduji provoz. Blíží se křižovatka, která je relativně přehledná, pokud ji člověk neproletí ve 150. Jedu nějakých 83 km/h, rychlost je omezená na 70. V zálivu autobusové zastávky stojí hlídka PČR a měří rychlost. Projíždím křížovatkou a hlídka pouští diskotéku. Asi po 500 metrech zastavujeme v dalším zálivu. Policista vystupuje, z kufru si bere čepici a přistupuje ke mně.

"Dobrý den pane řidiči, silniční kontrola..." Klasika - doklady, technická. Prý 85 km/h a že to bude za 1000. Odpovídám, že to je špatný, že nemám peníze. Chvíli se takhle slovně oťukáváme a policajt nakonec slevuje na 500. Sděluji mu, že to asi bohužel nepůjde jinak, než přes správní řízení. Následně mě 10 minut přesvědčuje o tom, že se mi to nevyplatí a diví se mi. Nakonec mu nezbývá nic jiného, než si vytáhnout z kufru lejstra. Vlastně on jako takový nebyl pro mě až tolik důležitý, celou dobu jsem koukal po jeho kolegyni, která by mohla jít z fleku dělat do nějakého BDSM centra. Zatímco mi policajt melduje cosi o paní, která to taky zkoušela přes správní a za 6 měsíců ji stavěli a řekla jim, že to stejně zaplatila, moje představy se ubírají směrem, který zná asi každý chlap, když vidí pěknou policajtku. Kdyby tu tak byly dvě... asi bych zlobil, aby na mě vytáhla pouta. Vrrr...
Když mi dávala dýchnout a vytáhla na mě přístroj, který jenom pofoukáte a on vám vyhodnotí alkohol v dechu, málem jsem si stříkl do trenek. Vzhledem k mému povolání jsou mi měřící přístroje všeho druho poměrně blízké a tohle bylo pro mě opravdu něco. Chvíli jsem s ní debatoval o tom, jak to vlastně funguje, až nás odtrhl policajt. Zjevně žárlil. Sedají si do auta a uplyne asi 20 minut, než opíšou do formuláře věci z mých dokladů.

Přichází policajtka, sama. Že se mám usmívat, že si mě vyfotí. Následuje krátký flirt, než si ji její žárlivý kolega zase zavolá do auta. Beztak ze mně byla vlhká. Chvíli se nic neděje a pak vystupuje policajt a nese mi z půlky vyplněný formulář. Že prý chce telefonní číslo. Odpovídám, že mu telefon na sebe nedám, že se nenechám spamovat nějakým úřadem. Na jeho debilní dotaz, jak mě má uřad kontaktovat, mu sděluji, že asi bude muset písemně, jako to dělají všechny úřady.
Dostáváme se ke kolonce zaměstnání. Že tam teda napíše, že jsem nezaměstnaný. Pak se mě ptá, jestli tam má napsat pomlčku a že jsem student, načež mu odpovídám, že si tam může napsat, co chce, třeba že skáču po jedné noze. Když po mně vrhne vražedný pohled, dodávám, že si myslím, že pro řízení je to naprosto nepodstatná informace.

Následuje otázka, jestli s přestupkem souhlasím. Říkám, že ne. A jestli k tomu chci přidat nějaké vlastní vyjádření. "Nechci, s přestupkem nesouhlasím." Že prý to tam mám napsat.
"Nenapíšu, už to tam máte." Prý to je jejich tvrzení. Odpovídám, že jim tam stejně nic nenapíšu a na jeho troufalý dotaz, jestli mu to podepíšu odpovídám že ne a děkuju. Formulář si ofocuji a loučíme se.

"Mějte se, brzo se uvidíme."
Policajt nechápe, ale už toho má plné zuby. Usedají do auta a odjíždíme.

Z celého setkání jsem si odnesl jediné - jak asi musí být obyčejní lidé tupí, když na ně fungují takové věci a že je zajímavé, co tomu policajtovi normálně projde.
Vypadá to, že tohle jen tak nepustí - jen škoda, že si na měření rychlosti vybrali tak nešťastné místo. Tak snad bude tamní úřad rychlejší než magistrát.
 


Městapácká zásahovka

13. dubna 2017 v 11:28 | Zlobivý právník |  Pomáhat a chránit (a lhát)
Je krásné slunečné odpoledne a já vyrážím za svojí přítelkyní. Naše setkání probíhají vesměs přesně na čas - ona skončí ve škole, sbalí si věci a jde ven, kde už většinou čekám já. Příjezdy mi obvykle vycházejí přesně, takže celý proces zastavení, nástupu do vozidla a odjetí zabere něco kolem 40 vteřin. Většinou jen přibrzdím, ale dnes zde panuje neobvyklý provoz a proto udělám vyjímku a zastavuji těsně před přechodem, v řadě zaparkovaných vozidel. Přítelkyně přechází silnici a já se jako obyčejně kochám pohledem na ni. Byť to o sobě nikdy nepřizná, je neskutečně sexy. Tak moc, že mě rajcuje každý její pohyb. Z kochání mě ale vytrhuje zaklepání na boční okénko. Letmý pohled, kdo to jako je, okamžitě následuje myšlenka "no to si ze mě děláš prdel" a znechucení.

Stahuji okénko. "Dobrý den pane řidiči, víte, kde právě stojíte?"
Přidává se druhý opicajt s otázkou, jestli to má fotit. Prý zatím ne. Zkouším to po dobrém a vysvětluji, že jsem tady zastavil ani ne na minutu. "No to nás nezajímá, můžeme to vyřešit blokově za 500 korun." Naléhám, že mi něco spadlo do oka a že to vyřešíme domluvou, protože se mi s tím pomahačem nechce ztrácet drahocený čas. Prý mi právě řekl, jak to vyřešíme, a že to bude za 500 korun. Moje trpělivost s hraním si na hodného chlapce došla.

Odsekávám, ať si teda napíše správní. Druhý policajt vytahuje z auta tablet a fotí si mě. Kdyby mi jeho kolega neblokoval dveře, mohl jsem si udělat pěknou fotku s autem. Škoda. Policajt vytahuje poznámkový blok A6, co se dá koupit v papírnictví a opisuje si číslo řidičáku. Dávám si ruku před pusu, aby si nemyslel, že se mu směju do obličeje. Oba na mě naléhají, abych si to rozmyslel, že to budu mít dražší, načež odpovídám, že nic platit nebudu. Podepsat prý nic nechtějí.
Prý mám očekávat obsílku s předvoláním do tohoto úžasného města. Odpovídám, že nic očekávat nebudu a že nikam nepůjdu. Opičáci se otáčejí na podpatku a mizí v autě.

Takže moje snaha nestát jako kokot a nechat volný průjezd autům, přišla nazmar. Když jsem pak přemýšlel nad průběhem celého incidentu s místními kovboji, došlo mi, jak to celé vlastně proběhlo. Přítelkyně mi sdělila, že to je jejich oblíbené místo na rozdávání pokut. Takže scénář, který předcházel celé události:
Hlídka MP ve Škodovce Yetti odbočuje ke škole, aby si očíhla své oblíbené místo. Na začátku ulice si všímají, že past sklapla a spolujezdec vystupuje. Indiánským během a kryjíc se v řadě aut se přibližuje k mému autu. Jakmile je u mě, kolega v autě zapíná majáky, dává plný plyn a dohání svého kolegu. Na úrovni mého auta zadupává brzdu, div si málem nerozbije bradu o volant a spěchá svému druhovi v argumentačních nesnázích na pomoc. Služební auto mezitím stojí na majácích tam, kde jsem mohl stát já na blikačkách a nic by se nestalo. Tímto okamžikem však hra na tvrďáky ze zásahové jednotky končí a začíná trapné divadlo.

Míra nebezpečnosti jejich hraní si na zásahovku snad tisíckrát překonala míru nebezpečnosti mého stání na zákazu. To, že ten imbecil mohl v té rychlosti někoho srazit, je v pořádku - hlavně, aby dostali to svoje 500. Samozřejmě nic platit nebudu a těším se, až ty dementy potkám na ústním jednání. Pokud vůbec nějaké bude...

Závěrem bych chtěl celý obrázek o inteligenci zaměstnanců této nejmenované městské policie doplnit o informaci, že před tou samou školou každé ráno řídí dopravu. Jsou v tom tak dobří, že asi týden po mém incidentu způsobili dopravní nehodu. Asi karma.

Kam dál